ZTROUCHNIVĚLÝ

Uteču ze svých splínů.
Rozevřu náruč, dogmatů.
Uvolním rozteč rozkladů.
Vytvořím algoritmus na tmu.
Zapínám zip, slzy osuším. Na
krku obrovské žíly, se mi vytvořili.

V kruhu hledám svůj tajný hlas.
Unikám z podlého potenciálu.
Kradu plnou náruč, béčkového
štěstí. Klestí přidám do kotle
kde živel ohně krutě běsní. Je
mu tam těsno, chtěl by ven.

Proč tu dlím, nač tu čekám.
Odpočet prý už zjevně začal.
Kde je ta tečka, na konci věty.
Proč ty květy tak málo voní.
Jak to že ten budík nezvoní.
Proč ten vězeň, jdoucí na smrt
je tak povolný. Stát ho zavraždí
kdo ho k odpovědnosti, srazí k zemi.

Proč ten četník to dítě tak brutálně
zabil. Nahnali je tam jako zvěř, či
dobytek. Nedávali jim najíst, tvrdě
pracovat musely, ženy děti. Destinace
Lety u Písku. Peklo na zemi určené,
jen pro vyvolené, sběr tváří snědých.
Jak se ti líbí zde, neznáš svou minulost.
Zlo se vrací, tentokrát v hnědé kimono.