NUZNÝ

Zuřivost v srdci tuší to, co?
Vztek v srdci tiše zatím klíčí.
Divokost tak prudká, probodnuta.
Prudkost dána, vzniklá z náhle.
Zlost jako most, jak ti chce ublížit, moc.
Zběsilost vnitřní, zatím jen buší.

Odtrhnut ode všeho, co mělo cenu.
Vyvrhnut na náměstí, v kole lámán.
Rozpárán rukou lidskou, divoce.
Rozdělen na různé části, utvrzen.
Rozepnutý stále něco padá, zrada zrádná
Provlečen skrze ploty, sklopil oči smutně.

Mrak zamračil se, nic neřekl jenom poklekl.
Utkvělá myšlenka v mozku uvězněna, chtěla ven.
Usmířen, už jen čeká až to přijde, jo už je na řadě.
Vnitřní řeka teče tebou nebo s tebou, cítíš ten proud.
Vzal si vše nic tu nenechal, prosba trochu prostořeká.
Utíkám před tebou, co jsi ve mně a chceš abych tuze, zdechl.