VÝŇATEK

Anotace: Prudké pohyby, se nedoporučují, řvi.

Zvláštní čest dána tomu,
který žádnou nemá a ani
snad žádnou nikdy neměl. Zpívá
někdo píseň složenou z kousků
podlitin. Odlitých rozmělněných
črt, nasekaných proužků lidských
duší. Které už ani nejsou tak lidské
jako že by, slizké. Odňaté bytostem
možná kdysi lidem dnes jen cosi, v noci.

Požaduji svoji vlastní životnost, ne život
opravdový, ne jen nějaký přeměněný. Chci
žít životem člověka, který se nebojí aniž ví
čeho. Celé jeho tělo je prostoupeno pocity
tak jak jsou tam nality. Chtěl by žít ale neví
jak, ani to moc nejde, prý to přejde řekl někdo.
Kecal na pusu si hovno namazal, krčím rameny
nevidím v nedohlednu jen samé balvany, které neunesu.

Třesu třesem něčeho rosolovitého, nu tak pojď.
Rozhlížím se vidím jen samé, prudké poryvy.
Dohlížím na to co ani nevidím, ucourané ne.
Vleče něco nějaké tělo, pak si ho uvaří a sežere.
Dusím se sám sebou , odlidštěn nevěřícně ustavičný.
Jsou ve mně různé díry, něco z nich vytéká, rudá řeka.
Už ani neútočím jen se v kruhu točím, tanec svatého Víta.
Slunko nevítám, nepočítám, rozpočítám, nejsem prý zde vítán.
Svět už je zbytečné místo, říkáš to a pořád tu dlíš, stojíš, uvnitř jsi.
Tolika bolesti na jednoho je toho mnoho, už nepočítám svědectví.