Po zabijačkách

jdeš a šoupáš nohama

o zem jako by byla

země rohožkou

přede dveřmi které ustupují

do věčnosti

až se zastavíš

ve dveřích od prázdného chlívku

jaký je tu klid

takový až bůh brání

kdyby bůh je…

před žádnými dveřmi není

lépe

a pak postrčíš závlačku a vida

i u těchto dveří je práh

ale proč