PODZIM
PODZIM
Svým tichem lesy hovoří
při ranní mlze podzimu,
když smutek mrazí ve tváři,
jež hoří láskou k bližnímu.
Na přehlíženém okraji
se stále trápím obavou,
zda na tržišti lokaji
jsem nezaprodal duši svou.
Komentáře (10)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Toulky podzimním lesem mají své kouzlo... ;)
28.07.2020 23:55:53 | Emily Říhová
Můj plot zahrady přímo sousedí s lesem. Zahrada je téměř lesem - sestra mi vyčetla, že tam mám tmu.
29.07.2020 06:06:09 | ARNOKULT
Tak to jsme na tom úplně stejně, taky mi stačí jen otevřít vrátka a jsem v lese... a rozhodně bych neměnila :)
29.07.2020 08:48:25 | Emily Říhová
Tak to je skvělé!
29.07.2020 09:00:59 | ARNOKULT
Viď! :) ...na tom "našem konci světa" je prostě super!!! :D
29.07.2020 09:38:14 | Emily Říhová
Je s tím však spojena samota. Od 13. března jsem viděl jen pár lidí.
29.07.2020 09:53:37 | ARNOKULT
To je bohužel (nebo bohudík) fakt, který zatím vítám jako bonus, dělám totiž s lidmi, práce mě baví (a taky bych neměnila;)) a právě tou naší samotou si to krásně kompenzuju :) .... Tak ať si ty lidičky zase cestu k Tobě (nebo Ty k nim) najdou :)... přeji krásný a pohodový den
29.07.2020 10:36:18 | Emily Říhová