Vodníčku vodníčku

Vodníčku vodníčku,
utop mi dušičku,
kde budu,
v hrníčku.
Budu ti nablízku,
ty mechový vodníčku.

Už nemohu dál,
už nemohu dál,
jsem břemenem zbičován.

Ech ech, ech ech,
to zelenáč,
z rybníčku si povzdechne,
a fajfku,
kouří kouří,
do sebe.
Vykuřuje si a vykuřuje,
ten dým,
z bramboru i natí.

Z klobouku to raší,
to kapradí,
které však nevyraší.

Na hladině stéblo je,
a na stéble žabka je,
a ta kuňká,
co to jde.

Kuňká kuňká,
až to žbluňká,
do břehů i vod.

Za vrbičkou zívá,
ta větev,
co k rukám,
přilne,
a už neodvane,
vánkem daném.

Ani vichřicí,
ani větrem,
ani oným,
co topí podvečerem.

Nadechni se,
nadechni,
paryba napoví,
a blesky třesky,
šup,
se ponoří.

Vydechni si,
vydechni,
to špitne vědomí,
co dýchá s nádechy,
které vdechnou,
ten měch naditý.