SMÍŘEN

Osamocen v trapnosti
svého žití, zpropadeném.
Uctívám vzdorovitou
letargickou, netečností.
Mysl něco myslí, utržen
vržen, do prostoru vzdoru.

Už možná usmířen, ze skutečností.
Je taká, jiná už asi nebude.
Propadl jsem se, ještě níže.
Tam dole je taková ta tíže.
Jsem tam tedy, s bytostmi.
Utvořen v cosi, nevěř mi.

Klíny do hlavy šrouby do krku.
Ráznost má své meze, kde že.
Nebe tam nahoře, vzhlížím tam.
Je tam stále, s mraky a se slunkem.
Tam dole je zem, nebo spíše oceán.

Jsem jako v moři nebo v oceánu.
Plavím se bezmocí, utužen úzkostí.
Prapodivně jdoucí někam, klekám.
Padám, jenom mně překročí další
taky, někdo si do mne kopne. Další
my játra vyrve, v noci ve světě trudném.
Utržen jako květ na louce proč, protože
to lze. Odmítnut zamítnut, vyhozen ze
systému. Sto krát buď tisíckrát jsi, bolest
je jen jedna, vytrpěna a tak velice věrná.