AMEN

Stojím, ležím,
chcípám, v rudém
hávu. Krásu přenechám
pávu. Jak to jde tam
dole, kurva ty vole.

Střílím kulky k bodu
nula, se už blížím. Jednou
dojít musí a stane se to
v tu chvíli. Kdy život tak
nějak na tom křehkém
vlásku, visí. Jo teď už
nemám nic, utíkám o
nic méně, než o život.

Už to prostě nejde, energie
někam odešla. Nic neřekla
prostě už je fuč. Stojím tu
zadýchaný, nechaný tu jako
předmět, budoucího násilí.

Místo činu vraždy, tělo tu
však není. Jen plno krve
no jako z vola, mučili ho vola.

Vytrpěl si dost než opustil
života post. Host v talk show
jak nejhůře zemřít, odejít na
věčnost Není co pohřbít
dejte tam hřebík, nebo i
kladivo, zatlučte tu rakev
a ihned spalte. Násilně žil
v krutosti odchází, ne to
nejsem já, to jen ta fiktivní
postava. Stejně byla dosti
otravná, za nic nestála tak
sbohem, zmrde zdechl si už.

Ale to ty asi víš, měl jsi to
už vepsané v očích, když
ti do kolena, vrtačkou vrtali.
A ty hřebíky do dlaní to taky
asi bolelo, no jo nejsi ježíš..