NUDNÝ

Visím v kleštích
obrovského štíra.
Nebo jsem tak
malinký, a budu
potravou pro toho
živočicha. Už mě do
do svých úst vkládá.
Budím se nebylo to vtipné.
Dotek, něčí chtěl, řkouc.

Houpe se ve větru sem
a tam, vítr je tu pán a ví
to. Není mu nic líto zboří
dům, odešle na letecký
výlet. Mnoho lidí zvířat
prostě všechny, jež se
najednou diví, kdopak
je to unesl.

Pronesl větu tak pitomou.
Kdyby věděl že je poslední.
Tak by asi držel hubu, nebo
si ji zalepil. Jsem ve studu
přeborník, stydím se za to
že tu jsem. Zač ještě, za to
co jsem udělal a nevím o
tom. Okna ještě nejsou, zcela
zasklena.

Tělo složím do postele snažím
se usnout. Tisíce myšlenek vstanou
a procházejí se mnou. Musím je utnout, zničit
zabít, na co myslet abych usnul. Ovečky
jsem už spočítal, zatím nějakou vlk už
sežral. Tak zas zpět, zpočtené dle libosti.
K té mé zlosti, unikám do světa ztichlého
světa. Tam nic nikdo neříká, jen tam velmi
tiše nekajícně zajíká se pláčem, umírá

Endorfiny načerpané. nestačí stále nesvůj.
Vlastně čí jsem, kdo mně nakreslil a vystři-hnul.
Vybarvil moji tvář krásně do velmi světlé hnědé.
Jsem tu v tomto světě, ostatní jen tak nakresleni,
pak jen vystřiženy přes kopírák.

Ten svět povětšinou ponurý, už otupělý všechno
slyšel. Má to v paži, spustil se déšť kapka za kapkou.
Bombardují mne z té nesmírné výšky padají, všechny
trefit někoho musí, jinak nepoleví. Je stále hustší už to jsou takové
provazy, vylezu po nich do nebe. Ne to nejde, jsem v té
masce lidské, co ji venku nosím. Už je taky celá mokrá, utíkám
schovám se na zastávce, pro neplavce.

Je to ta chvíle, jede dodávka skočím před ní, kola mé
tělo šrotují, ještě žiji nebolí mne nic. Adrenalin mne před
tímto potěšením chrání. Přejela mne celého ze skřípěním brzd
lidé se tu srocují, fotí si mne natáčí nikdo nejde pomoci, jen křičí řinčí.

Volají pomoc a já si tu zatím vesele krvácím, život ze mne uniká.
Utíká sprintem nikdo mu nenastaví nohu, nechají ho ať do cíle
doběhne. Sanitka je tu, konečně se nade mnou někdo sklání.

Už tu nejsem mé tělo, naložené skáče nahoru a dolů. Stále
je slyšet jen jaký si nepřerušovaný zvuk. Prý už naposled zdá se
že skočil před ten vůz, řidič si přisadil o jednu černou hubu míň.Doktor říká aby držel hubu a staral se o to zač výplatu dostává.
Něco si breptá pro sebe, rasista si mudruje všude jsou jako blechy v kožichu.

Za pár
měsíců je jen vzpomínka, časem vybledne svět se nezastaví.
Půjde dále i bez tebe, nikdo nepomohl, jen prášky do něj cpaly.
Nikdo neposlouchal vždy jen kecy v kleci, možná by tu ještě dnes
zbyl či se dále trápil.