ZBĚH

Zbylo něco, jo
kousek páteře.
Vložíme do muzea,
jako pozůstatek.
Něčeho co bylo
a už tu nezní.

Vítr rozprostřel
mé tělo, má to
lehčí popel se
toliko nevzpírá,

Byl tu hostem
té povinnosti,
náhle odrostl,
Zajat,rozklížen
odbyt, rozlit uvržen.
Kamsi do těl, těch
kteří přijdou po něm.

Uspořádám maškarní
ples dám si masku
utrápeného člověka.

Možno ani netřeba
stačí vlastní ksicht.
Každý určitě pozná
za co jsem převlečen.

Od stěny odrážím se
jako míček. To má hlava
naráží, do zdí už otlučených.

Na rudo nabarvených
odlity, z mého uzardění.
Ještě jednou ještě trošku
jo, už v vidím kus mozku.

Ustřihnu vše co přečnívá
najednou zjišťuji, že už nic
nezbývá. Je to ono ano je
to co by to mělo být. Podívám
se drze do zrcadla, tam na mne
kouká tvář, nějaká rozpolcená
a uvadlá. Neumí se smát jenom
se mračí, zkouší se pousmát a
vyjde jen strašidelný škleb.

Dal pěstí zrcadlu, dal ránu dnu.
Roztančený tanec trvající do smrti.
Zatancuj ho, shoď víko, uzři tmu.
Vezmi kladivo rozbij nudnou při.
V hlubokém lese hlas poslední
nese se tu, či jen někdo tu už
umřel. Nebo ještě chvíli ano za
malinkou chvíli, zvu na oběd pozdní.
Vlky, medvědy, šakali, hyeny i lvi.

Všichni jste tu vítání podává se
smutný člověk. To vše nic neubírá, na
jeho chuti. Vím že nesídlíte všichni
na jednom kontinentu, kup si letenku
a uvidíš. Přijď blíž a k tělu se sniž, možná
ještě není mrtvý, ale zachmuřený jest.
Zcela jistě možná by i vstal, jenom asi
už nechce. Chce chcípat, zdechnout tu
na žal.

.