Čas, život, nebo něco víc?

Den tone, jak se zrychlil rytmus noci

zas démoni se z duší derou ven;

jak v žáru poledním bez vody, bez pomoci,

jak čekat okamžik, kdy budeš popraven.

Tak bortí se hrady, jež postavil sis před lety,

a nuzná chátra nežebrá již před branou,

sám bos v trní, chor a snad i prokletý

a vzhůru vzhlížíš s kůží sedranou.

Snad není pozdě litovat všech činů,

které, jak jsi věřil, nerozdrtil čas,

však nejsi tu sám, kdo na zločinu vinu

by měl a jen on sám se třás.

Nuž hořte, dcery tvoje na hranicích,

ať podzim s listím odvane i dým,

snad se zhojí rány na zrudlých země lících,

jež přečkaly až příliš mnoho zim...