KUSY

Útočím zcela nový.
Praskám bičem, zním
Jen tiše, poločas rozpadu.
Krátká zrada, plná mlhy.
Úzkost padá, spadla brada.
Nevkus stojí za zády, v pozadí.

Drsný svět, potutelný úsměv.
Vlas rozjitřil vnitřní jiskrný zrak.
Dupl naivně, upustil vratkost bytí.
Zcela jist, list padá na tvůj úsměv.
Ne byl to jen takový, úporný škleb.
Den se ztišil je tma, v bídě ztichlá.

Dones to co, je tvé nebo ne, ukradené.
Jedna věta, řekni co chceš hni se chcípni.
Uskoč nebo skoč do náruče smrti, brzy.
Padl výstřel z brokovnice, ruku vzal, nevrací.
Je tu mnoho krve, teče někam kde se spojí.
Unuděn k smrti, ruskou ruletu utopí, vyklopí.

První výstřel nic, jen zvuk podoben zlosti.
Další už vyšel, prošel hlavou, mozek vzal.
Sebou na zeď se rozprostřel, na co myslí.
V mysli která už není, ten člověk padl, zvadl.
Uniknouc v souladu své nemoci, úzkosti nevidoucí.
Je mu lépe, možná nic už nenosí, žádné deprese.
Vše je tak čistě zašpiněné, od té rudé, do dna bezmoci.