Láskomorná

Vášeň krutě rozum umořila,

zase lůza chopila se žezla,

Přesvatá lež nad zemí zvítězila,

a nenávist jen po proudu se svezla.

 

Vyhasly výhně, v nichž rodily se meče,

a spratků procesí je víc než král,

v korbel zášti krev vlasti naší teče,

a lichvář pokoutní se směje opodál.

 

Dál mnou si ruce kati vlastních dětí

a zpod nebeské klenby prší led,

triumfem lásky je za promluvu stětí

a Slunko nahradil nám posel běd.

 

Vře uhel rozpálený vztekem, potem tváří

když zuby rabů drtí suť i splín.

A bez únavy vyšší rozum naši mysl maří

nás krmí křivda, nápojem nám stín.

 

Za mrzký peníz, kratochvíle udáváme druhy,

stačí jen přikývnutí a trochu sehnout hřbet.

Pomněte však, tygr nemění své pruhy,

až nadejde čas, my půjdem' zabíjet!