RDOUSEJ

Dusím kopyty nejsem kůň
Zvracím zvěst divný svět
Zakalen pocity rozprostřen vně
Spadl ze stromu přímo na hubu
Uklouzl padá pomalu ještě padá už
Umučen emocí utlučen tenzí struny

Jsem hlad nejsem pocit kloužu soužím
Zastav děs stopni ho nebuď můru tak noční
Mám moc mít tuhle hnusnou zrůdnou nemoc
Nemám moci býti zdráv a smát radovat se sladce
Zním jako stín vidím svůj zvuk z hloubi prdele
Noc mi ustele nechá mě usnout zapomenout na chvíli

Člověk nebo jenom mozek řídím ten stroj rozbitý
Chybí tu vše kde to je kdo to vzal jak to že to funguje
Odevzdám svůj strach nechceš ho nikdo ho nechce zhrdat
Pátrám šátrám škrábu na ty dveře otevřou se přeci někdy
Lež má náskok pořád leze škrábe se dále kdo ji zastaví
Odevzdaný na pokraj bezvýznamnosti okatě rozplizle stručný

Klam nebo sraz SF nikdo nehlesl všichni mlčí vzpurně zurčí
Šplhá na tu skálu nebo někomu do prdele kdo je větší sportovec
Věc sto let zpět svět bylo svinstvo co je dnes je lépe proč se klepeš
Křivá mysl křivá huba ne to není náhoda nádoba plná sraček najdi vzorce
Vadí mi nevlídní vkroucení do podoby pitomosti je jich dosti plný svět
Skopnu tebe zmrde je tě všude držku plnou svinstva ze sraček zplozen