HLAVA

Stoupám ke dnu
V lednu tílko vezmu
V prach se utratím
Najdu v noci tajný den
Uskočím pod kola mraků
Nic neřeknu na zem padnu

Padáku provázky ustřihnu
Propadnu se až na dno oblaků
Prostřu jenom samé kulomety
Upadnu rozprostřu se do kómatu
Nevěřím těm co jsou rozlepeni
Uvařím si pokrm nehodný klení

Rázem zkamením rozečtený
Ulpím v síti vystrčím křídla uletím
Nevěřím ti řekni mi proč se topím
Unášen do hlubin študákových duší
Prostrčen skrze ucho jehly godzilly
Rozvrstven jako kniha text tu zapomněly

Svítám každý den s naději už dávnou ubitou
Mokrý sen suchý den waterboarding veřejný
Umučen ke smíchu svými brutálními psychopaty
Kasej plachty větru bolístku něžně pofoukej
Proč stočen do klubka bolesti neví kdy to zakončit
Svět se stále točí jenom mně tam nepozvali

Tvář zahalena nepropustnou selekcí pocitů
Zavřené oči nic neslyší ani tu škálu barevnou
Jdoucí na poslední cestu už naposled bez peněz
Ksicht zavražděný ne nešť nevstávej a trochu žij
Dostal do žil látku aby zemřel kde to právě jsem
Nic už není takové vše je jiné definitivně uloupené