Obraz od odrazu

Obraz od obrazu,
touhu zrcadlí,
v odraze září zář,
co prozáří svatozář.

Mající krásu, mající cit,
uspává i poklidný lid.

Baladou romancí,
zlehýnka vzývá,
ten dojem prosklený,
v namazaném chlebě,
a s křupkou v okrajích,
kde ubrus zdobený,
je zdoben vzorem achátu.

Jak nevýslovné,
jak neskonale sladěné,
jsou ty cukry třtinové,
do barevných duh,
a morbidních to much.

Oblouk z mráčku,
prchne s dešťem,
u slunce si prohřívá,
ty křidélka pavích oček,
motýl Emanuel.

Cvrčci cvrkají krovkami,
kobylky skáčí na koních.

Chaloupka z perníčku,
v obraze ční,
skřítek kouzelný,
zabloudil v bájích.

A labuť plachtí plachtami,
nad horami i řekami,
kde je rozbřesk vřezový.

Obraz mátoží se,
v mátohách,
chýlí se ten konec,
v jinotajných představách.

Pařížská modř kompozicí kraluje,
a kolorit vystupuje ze stupínku,
z giga čar i metamorfóz,
a v indigových, tmavětmavých čárů,
s hrníčkem hnízdících čápů,
kde je levitační čaj.

Transformace do formace,
z obrazu to razí,
vystoupne to a chodí.

Děj se živoucí úkaz,
co sobolí štětec vytesal!