MIMODĚK

Drhnu smrt
Umanu si bezostyšnost
Skočím do kaluže krve
Uteču do světa hrdlořezů
Hledám svou hlavu
Jo už ji vidím v tlamě vorvaně
Zklamán roztrpčen
Noc plná něčeho
Utlučen vlastní rukou
Rozdělen utracen již

Tak dlouho ničili
Povedlo se
Země umírá
V černém se odívá
Díra nezašitá
Rozšklebená upatlaná
Na vše sama
Sedm miliard
Toliko pravd a lží
Štěstí rozložené zle
Člověk v koutech světa
Jinou cenu má
Pravda dávno mrtva

Hrozné ticho putuje
Uši bolí z té nicoty
Šíp je v kuši
Nejí suši
V mnoha lidských tvorech klam
Zrůdnost hanebnost a svrab
Jejich tlamy
Jsou co jen tlampače zla
Je to nákaza
Šíří ji ti co svědomí už dávno odhodili
Už to nejsou lidé
Jen něco jim podobné
Bez duše
Odcházím tiše
Procházím prostranstvím
Jsou tu tvorové

Slyším pachuť nenávisti
Je tak zřetelně ucouraná
Podlá nahlodává tvoje pudy
Ty nejnižší
Až je uslyší
K tobě se přiblíží
Řekne ti kdo je vlastně ten nepřítel
Kopnu tě do huby
Jsi méně než kupa sraček
Vlastní medicínu předepisuji tobě
Rozložit tě na molekuly
Chcípni
Zdechni
Život je jen pro lidi
A ty nejsi člověk
Nejsi hoden toho titulu
Proč byls zplozen
Na svět hozen
Hlava utržena
Asi tvá
Konec hovna