DOBRÉ JITRO

Den nebo noc
Zlost ubezpečená bezmoc
Ušlapán svými pocity
Nebe padá
Návnada zardoušena
Přibitý na vrata od nenávratna
Tma dne zrada podepsána
Stroje vypnuty lidé vyhozeni z pater mrakodrapů
Houpe se ve větru
Stromů dle libosti
Předzvěst netknuté nelibosti
Dech se krátí
Schvácen urputností smutku

Hlava spadla na zem i s tím tělem
Něco mě škrtí
Botou kopán do hlavy
Házeny balvany
Už mě to nebaví
Tak už dosti mé popravy
Probuzen do špinavosti
Tlumen stále ale chtělo by to více
Uřícený během o život
Minové pole občas kope
Bere si údy

Nevrací nic
Trhán za živa
Tak neskutečně sám
Špendlík slyším padat
Zakopávám o jiné lidi
Říkám promiňte mi prosím
Ta hlava umanutá ta mě mrzí
Už je ani nevnímám
Jsou to oni jako já
Kdy padnu a už nevstanu
Budu tu ležet
Jen sténat
Umírat ta beznadějně pomalu
Všude plno krve proudy morbidity
Jdu stále nevěda kam

Ruce nahoru dávám
Ustavičně se světu vzdávám
Nebere prý rukojmí
Trčí tu ostrý drát
Zraněn o něj krvácím
Padla kapka krve a potom jiná další
Tajná zpráva pro predátory
Náhle se vehementně na mne vrhli
Koušou do mně bolest nevnímám
Hrůza dostatečně povinná
Strhli mně k zemi
Nezabijí hned žerou za živa
Scéna hrůzy ne to nejsem já
Tohle se mi přeci nemohlo stát
Oněmělí ztuhlý hrůzou
Zavírám oči probudit se chci
Všechno najednou ztichlo
Zpomalilo se
Ne je to jen sen
Ale ten denní
Vyvrhnutý jako prase
Zítra prý zase
Každý den
Už je konec
Ptám se zjihle
Kdo zazvoní zvoncem prokletým
Zvukem zmaru
Ve tvaru pouze tvém
Nerozhodnost tolika roztržených sfér
Ne není to fér
Chtělo by to kvér
Nikdo se nesměje
Slzy už došly
Je jen svět a ty v něm
Závěje plné skomírající naděje
V obličeji grimasa
V srdci povinný tlukot
V hlavě pytel sraček