Herkules

Herkules,
pravzor hrdiny a siláka,
obdařen nesmrtelností Boha.

S bojovností lva lakomé drápal,
zlo pěstí zadupával
hluboko hluboko pod zem.

Hadí sémě povolal mrtvý duch,
který vzbudil lidský sluch.

Vřískotem řvali a rvali se,
kdo s koho přepere,
tu saň krvelačně běsnící.

Z tlamy ji tekla ohnivá slza,
plameny zpustošily úrodu,
naděje dveřmi komnat prošla,
čarodějnice Herkula povolala,
z koule tvrdošíjného mramoru,
tu budoucnost zvěstovala.

Už se vidí,
jak kámen z kamene burácí,
jak hromosvody,
i hromy probleskují.

Kdo to přichází,
v té odvaze v mlze?..
Kdo je ten,
co je a není božským vtělením...?


Mytologický Héraklés,
syn Diův,
syn spásy pokolení.

Koleno koleno udeř do hlavice,
kde hadice jedovice uštknouti chce.

Pěstí z ramen vyrazí,
ze zubů zbyde rákosí.

Bumtarata na plaza,
jedna rána a Herkules vyhrává!

Sláva je mu, stařena volá,
třetím okem,
hloubá povětrnostní ryba,
z vosku bláta poblatnice.

V nebes z nebes přiletělo,
ten symbol znamení moudra,
kde sova ušatá strážila bosa,
nejeden lid, ve víře sil,
kde se Arés kosil.

Klaníme Herkulově, jeho síle,
v medvědu huňatosti šelmité..