Byl jsem nebyl
Byl jsem nebyl
Byl jsem nebyl,
v kleci ostří,
uzamčen, v té mučivosti.
Drápal jsem se,
leč beznadějí tonul,
v tom tratolišti bezpráví.
Do krve se prořezalo kružítko,
v hnidách křesajících,
co se uštvali k sobě.
Ó Bože můj, Ó Bože můj,
vysvoboď mě a rozpraš v prachu údolí,
kde vichrem se vytratím,
ve střípcích zpustošené mozaiky.
Snad a doufám, že stanu se sněženkou,
co v předjaří si běloučce pokvetu,
přilehlými pochvami čepelů,
a v okvětích do stonku odkvetu.
Byl jsem byl uštvaný,
v té hanbě bobtnajících puchýřů,
s katem, co uťal sekyrou svobodu.
Óóó, dočkal se toho smrtihlava,
co mi díru,
v černočerném rozparu zašil.
Ó Bože můj, přijmi mě a nezatracuj,
Ó Bože můj, za hříšné pokám,
kde vonná svíčka uvoní skořicí.
Ó Bože, budiž chudým dát,
měchem mnichům dukátům,
co si přeji v perutích,
mikrokosmického vyznání.
Vyznávám i poznávám,
co svatý mi víru dal,
a tak omotal hrdličkou,
mé nedokonalosti.
v kleci ostří,
uzamčen, v té mučivosti.
Drápal jsem se,
leč beznadějí tonul,
v tom tratolišti bezpráví.
Do krve se prořezalo kružítko,
v hnidách křesajících,
co se uštvali k sobě.
Ó Bože můj, Ó Bože můj,
vysvoboď mě a rozpraš v prachu údolí,
kde vichrem se vytratím,
ve střípcích zpustošené mozaiky.
Snad a doufám, že stanu se sněženkou,
co v předjaří si běloučce pokvetu,
přilehlými pochvami čepelů,
a v okvětích do stonku odkvetu.
Byl jsem byl uštvaný,
v té hanbě bobtnajících puchýřů,
s katem, co uťal sekyrou svobodu.
Óóó, dočkal se toho smrtihlava,
co mi díru,
v černočerném rozparu zašil.
Ó Bože můj, přijmi mě a nezatracuj,
Ó Bože můj, za hříšné pokám,
kde vonná svíčka uvoní skořicí.
Ó Bože, budiž chudým dát,
měchem mnichům dukátům,
co si přeji v perutích,
mikrokosmického vyznání.
Vyznávám i poznávám,
co svatý mi víru dal,
a tak omotal hrdličkou,
mé nedokonalosti.
Komentáře (15)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskKomentáře
Je v tom obrovská síla. Jako množina nespočetných střetů, víra a boj i protipól.
Dobrá práce!
10.10.2020 21:34:19 | mkinka
Ráda bych napsala komentář nejen takovým tím univerzálním " pěkná báseň" (to bezpochyby). Protože už ji čtu s odstupem a několikrát, jak mě zaujala. Nejvíc "kde vichrem se vytratím,
ve střípcích zpustošené mozaiky". Tvé verše jsou mozaikou. NezpuSTosenou.
10.10.2020 19:12:28 | Vivien
... lásku a cit ...
... v sobě vzbuď ...
... neb neblahé je ...
... uchovat si v duši štíry ...
10.10.2020 14:35:39 | Marcella
nevídané - v tomto textu nahlížím obrysy rodící se ZÁZRAČNÉ BÁSNĚ**:-D* ST*
10.10.2020 13:38:10 | Frr