Harlekýn

Když v cirkuse zasmál se šašek,
byla tu maska zjevení,
makeupu i líčidel,
nastrojených břichomluvcem.

Komický se rozdal i zdál,
v rolničkách,
s oslíma ušima a kuklou,
co zakukleně koulí,
ve svých titěrností,
posešívané tuše,
co loupá zbytnělé mimiky.

Vyluzuje ústy zvuky,
kde harmonikou foukací,
děsivě šprýmuje,
v té bambulce červené,
a výrazem rozpolceným.

Je maškarou i bavičem,
zaklet, v prokletí,
klešťemi klíčů i dávidel.

Lidi opičí hází odpad,
co nelibě objímá paruka,
zrezavěle směšná,
k smíchu posměvačných,
v neštěstí blikajicích metafor.

Nadměrná bota vydupne dub,
co zadupne hloupé,
v té nepokojné větě, pomatenosti.

Šášula Bambula, šaškuje i habruje,
hudry, hudry, to jsou pudry,
kde trpaslík žongluje,
ve velikánů manéže.

Festival zvířatek cvičí,
na žíněnkách i tyčích.

Zas a zase,
je tu Harlekýn,
ve smutečním klaunovství,
kde se chechtá osoby,
zosobněné,
v žlučové kolize a kolikou,
nejsladšího medu,
šíleného bláznovství.

Chi chi, cho cho, cha cha,
cha, chá, směji se sám,
a polévku držky, co v ní plave ovar,
ech, to je plech,
neochutnám, kulkou mi projde zmar,
v záhubách kostlivce a kosou,
nabubřelé žiletky,
krví, rtuťi.

Chi chi chi,
to vtipné triky,
mých chůd, pochodujíc cirkusácky,
levá kop i vzad,
a zakopnu i vykopnu,
a zlomím si vaz".

Tak važ,
tkaničkou se nerozvaž!"