V oparu

V oparu mlhy se kdesi zamlžilo,
to smutečné údolí,
slzami starých vzpomínek,
které tekly v povodím, mlýnem mletým.

Obilí a mouka mlela se,
a sedlářův syn, dřel do úmoru dne.

K večeru se jitrnice pojedla,
s pivem pěnivého moku,
v opylém to pylu,
co popil opilý pantáta.

Dřímal do peřin,
houslemi vrzajíc,
co provrzaly tikot hodin,
v postely třísek a hoblin.

V okénku měsíček zavítal,
v pohádkových příbězích,
kde Galaxie talířů mezihvězdných,
vystoupala na Olymp,
okřídleným Pegasem,
co poletával v říši snů,
pyšně sněhobílým.

Ranní buzení a sen mizí do ztracení,
neviditelna, kde se ukrývá,
ona, tiše mlhová.

Tu Mlynář mele maso a povídá,
ty pacholku, práce jaksi nepočká.
Žít v žitě, to není z prasete,
to je žito z ječmene.

Pokývne sláb,
a pytel na shrbených zádech si dá,
kulhavě cupitajíc, tunovým to závažím.

Tvrdý život v ořechu,
to je daní na tělu,
kde padá, padá ořechů,
co rozbijí i řeřichu,
z nerozbitného mramoru.

Pohleď, v té mlze pravdy,
milosrdných i nemilosrdných,
pohleď na ten balvan,
co kamením, Tě neukamenuje,
a nastav pravou tvář,
v upřímnosti, co ve Slunci prožiješ,
a smír v míru rozhřeší, ty skutky,
cos sepsals na trup díkuvzdání.

Odevzdán oduševněle, mu našeptalo svědomí,
v taktovce na bedrech,
s poctivostí, co oko okaté,
dalekohledem nedohlédne,
toho vrabce, co v síti vlasce,
uvízl potápníkem pasti.

Past nepast, zabojuje a hle!
Ptáče pěti ptáčků,
křehce vylétne.

Leť, leť!!