Ba mnoho múz

Ba mnoho múz, čar i věd,
tvoří, jímá, živoucí sled,
co pocitem, to podmořský svět.

Hlubina hlubinná,
poezií promlouvá,
noř, vynořuj, ponořuj i pluj,
tou ploutví, co rvouce mrská,
promodřale, vlažně chladící.

Kudy, tudy, v cestě klikaté,
křižovatkou ústí a vlévá se nemožné,
dokonale nedokonané,
múzických maleb i tvaroslovích.

Jsi svědkem básnícím,
o básnících početných vět,
nad větami nadčasových megalet,
pomalovaných štětci, tuží, tušek,
malířů hmot, invencí.

Zamyšleně, květnatě,
slyšíme tóny souzvučné,
a cáry gravitací, vzývají pozvané,
na poli zakřivených nor.

Liško, králíku i jezevče,
hrabte jámy,
prohrabujte i slámy,
a naleznete nemožné,
veverku v kleci, co klečí,
a je dílem částí.

Zákoutí knih i ilustracích,
tesá Tesař v pěst,
kam Sochař vryje věž.

Piš, co nevíš,
a co víš, tak sepiš perem střeva,
ty protrhané stránky,
potetovaných kapitol,
nekoncem čísel,
v kódů i šifer.

A hřbet dominuje,
ty papírové plátky.