KORNOUT

Pavučina padá
Země rozpadlá
Svět roztrpčen
Není žádný sen
Chceš žít jako štír
Nechceš mít šmíru na ksichtě
Padám na zem nešlapej na mne
Světlo mlčí rozplizle

Otázka zní proč
Je jich toliko až moc
Mozek rozklížen
V alkoholu namočen
Já jako vsuvka nepotřebná
Zásuvka prst tlustý už
Noži rozkroj tu bezmoc
Noc plna zarputile konejšivá
Jen ta zbyla

Zlost je jí moc
Tuny podlosti
Kilogramy bezmoci
Utíkám do jitřních pošetilostí
Kurva kde je to krásné nepoddajné
Zas ten den přežiji ho dnes
Zítra už nechoď prosím smutně
Rozbitá okna vítr fouká na tvou tvář
Míjím lenivě se plížím za svým poselstvím

Roznesen na kopytech plisce
Odnáším zorné pole kolotoč nevidoucí
Sebou si nosím
Svoji tvář
Svou tajnou odvrácenou prosklenou
Rozbij to sklo a zakřič
Drž hubu
Táhni do prdele
Chcípni zmrde
Rozšlapu tě
To sklo je možná neprůstřelné
O to více temné
Jednou ho někdo rozbije
Dnes ještě asi ne