POST

Spím s kulkou v
mozku. Tak lehce,
víceméně trošku.
Zářím pohledem,
uzurpovaných děsů.

Nesu, třesu, rosol
postoj zranitelný niterný.
Sláva budiž dána
na oltář pána otřesů.

Ponesu si myšlenku,
zastřenou utišenou.
Zemi žerou zrůdy, jdou
tudy potkáš unikni, uhni.

Les jako království, samo
povznesené na oltář pudů.
Zvířecích, lidských, rostlinných,
v krvi nevinných, se brodíc.

Zrodí den, nebo noc začne.
Tlačítko zmáčkne neutečeš,
před tou řekou náznaků. Jsi
jen kousek do skládačky, či
a nebo pouze možnost něčí.
Touha vydaná napospas, zas.
Útok co se vydává, zač a znovu
uvadá.