ROZKOL

Trhám slova na
padrť. Jsem sud
s prachem, vybuchnu?
Ucuknu, vyjeknu,
obelstím, sekundu.

Ukňouraný pohled.
Ležím svraštím, obočí.
Uskočím před úbočím.
Svítím světlem, posledním.

Předstírám život, jak mi
to jde? Ptám se smrti jako
poradce před pachy, nostalgickými.
Padá balvan na mou hlavu.
Předává mi zprávu, poslední.
Chcípni vehementně, prostě už
podlehni. Nebo už prostě jen zdechni.
Nenaber už vzduch, do svých plic.
Vydej se na tu cestu, předposlední.