Mé pocity

Mé pocity, mé vize,
hlodají myšlenkou,
kde brouzdám brouzdalištěm,
kalných čirostí.

Ač vědel jsem,
že vědění hloubá,
pod hlubinou břemen,
řetězem žíjící.

Osudy kouskují,
v dostihách koňských,
kopytem tam,
klopýtajíc,
kladivem kovářským.

Ve spěchu vleků,
co plná polní,
úhozem neuhoní.

Tvrdý ořech ořechů,
nelouskne,
a okamžik zlomu,
nastává setinou,
po vteřinách vteřinou.

Mžiky před očima,
zrakem chabnou,
jak vrba schnutá,
co odvětvím neční,
v odlehlé větvi.

Poznamenáním je vyznáním,
příběhem odlitků,
odlevájíc bronz,
z mosazné saze,
která sází na frázi,
pod tiketem číselným.

Počítá i načítá,
ten koloběh míz,
jež majíc,
tu tečku,
čtečkou vyčtení.

Já prociťuji,
Vy a My,
to nitrožilní,
nitrem jitřící,
do vířivek vířící.

Nalezám v sobě,
oboustranně,
ty nálezy všestranné,
vypouklých skic,
kde naléhavě vylézám.

A zalezu v poryvech,
divotvorně meditačních,
zaklínadlem média..