OUT

Zajatec pozdní lítosti.
Zpěv zní, nadšeně falešně.
Jenom slova, pouze obtisk
bláznovství. Dodatek zněl
jaksi pohnutě. Zrádná rána
od svítání, nade mnou stála.

Znělka tolik obehraná. Skutek
náhle utekl, do zločinu se zapletl.
Upekl smrt byl to zmrd, radioaktivní
čurák. Něco se stalo nebylo toho
málo, spíše velmi mnoho. Kráčím
smáčený krví, ne napoprvé zhrubnu.

Vezmu kudlu, rozříznu to tělo které
mě polyká. Jsem od toho svinstva.
Smrdím jako krysa, co si právě vrzla.
Ničím polykám slova, není už co říci.
V rukou lžíci, nabírám jen to co mě ničí.
Křičí mi do uší, mlátí mě po hlavě mou
vlastní rukou. Rázná slova, mečem uťata.

Hlava daná na talíř, kdo kurva žere něčí
blbou hlavu. Zříkám se obyčejných slov,
nejsou mi vhod bacha na ten nultý schod.
Pozor na rána, vždyť víš jak jsou proradná.
Prázdná ulice voní tichem, vše je jiné odloupnuté skryté.
Zvedni ruce zvedej nohy, padej na zem krutě.
Sytě nabarvený pocit, barvou nakonec tou poslední.
Poslechni si píseň která se bojí, zda obstojí v zorném poli.
Spadl na zem jako inventář silnice, mrtev byl už předtím, sním?
Předčím nu přeci před rojem, upovídané mrzuté palby kulometné.
Mrzký život marná smrt, marnivý výplod fantazie, počůraná bolest zní.