KOMPROMIS

Sním sen, prostoduchých.
Zraji kouskem, marnivosti.
Zvíře které, nemá stroboskop.
Leží chcípá, ve stvůru se změní.
Kde je klení, v tajném znění.

Těla bez kousku, funkcí životních.
Zrůda která nemá, už nic ke clení.
Opoždění sled tajemství, promění tě.
Zdechni hned nebo zítra, bylo již pozdě?
Utíkám z vět do slov a písmen, mají cenu?

Kde mám slova, ztrácím je nenajdu je někdy?
Volám kola na vodě, hodím tělo pošmourné.
Zrazen životem, odkopnut tak nesmírně daleko.
Do tajů mezer podivuhodných, už nezním tiše.
Kde je to klišé, už jen tu tiše našlapuje, svědomitě.

Proč tu stojím, vlastně ne jsem autem odmrštěn .
Létám vzduchem, hlava kde je před chvíli tu byla.
Zbylo jen kruté torzo, tak pozor krev se náhle vznítí.
Už svítí nachové se třepe, odklepán a odpočítán nuže.
Úžeh v hlavě co už není tvá, je cizí promptně promrhána.