BONTON

Bodnu tě do ksichtu.
Jako moucha odlétnu.
Vychčiju se do té díry.
Pustím dovnitř, všechny víly.
Co jsem, sedm písmen jen.
Fanatik, vtip na sedm, hmm.

Kdo jsi, ten co udělá vše.
Zločinec, bez svědomí.
Chromí mozek, tuponosí.
Ksicht si asi nosí, nač a proč.
Kdo tě zplodil, vysrán na
tmu boží. I báseň vložil.

Kdo se plouží ulicemi
bez svědomí, komu slouží.
Sluha své vlastní, obsesi.
Tu si sebou neustále, nosí.
Plíseň mozku, taje vznosné.
Temné kraje, lidé pochmurní.

Kdo jsi co, nebo kdo tě prosí.
Oč o slovo boží, do huby si ho
každý vloží. Vzletně své zločiny,
tak hávem božským přikryje.
A co ten jehož slovem se tu
plýtvá, mlčí. Neskučí nenadává
neprotestuje, kurva kde ten píčus
je.