ROVNODENNOST

Kde to jsem, jak
tu dlím, spím či bdím
jsem vystavěn z omrzlin.
Slýchám ticho, je tak stroze
absolutní. Poslouchám řev,
naplněna skřeky oblud. Odkud.
osud zplnomocněn, k činům?

Vyslýchán dlouze, ne waterboarding.
Přiznal se i k tomu, že má třetí nohu.
Dvě hlavy, září zdravím všechny mučitele
zdravím. Hodně smrti, dosti nehod vznícené
pohody. Zapálím všechny schody, které vedou
do domu bílého. Chyťte ho za koule a vyneste
ho jako rybu, která už tak dlouze smrdí.

Věčnost tvrdí, že tu bude na věky.
Jak to probíhá, kdo to kontroluje.
Kde je číča, proč mňouká loutka.
Oděn spoře, vítr fouká fičí přímo křičí.
Sled mnoha příčin, neslyším už ničí.
Zničen rozdupán, kousek rozmělněný.

Na střeše kočka, píše rozpustilé dopisy.
Sám už mnohokrát, ucouraný na zem rozlitý.
Roznesen na kopytech buvolů, roje zdánlivosti.
Pověst mluvené slovo, kolo namotané tebou.
Drsný svět byl tu hned, nikam nešel tu se vešel.
Polovičatost nebo jen znuděná, nepropustná vize.

Zdrcen kolem obrovským, placka krví nasáklá.
Sen který odběhl si na malou, utrhl si křehkou niť.
Řiť nekoukej po ni a řiď ten svůj život poněkud lépe.
Důvtip utlučený předsudky, naplněn hnědým zlem.
Cesta proviněná nehodami, stydí se a velmi pláče.
Malé ptáče uprostřed džungle, pípá hledá matku v
žaludku predátora zas a znova až nakonec slitne, chcípne.