GEOSTRORM

Mlčím tisíci vět.
Ztrácím znalosti.
Polykám podlosti.
Jsem nemocný, nuž,
Bolí mně nůž, v srdci mém.
Vykraden spočten vyloupen.
Stoupám do chodů, odlivů.

Pátrám po lsti nevidoucí.
Jsem jen postava řvoucí.
Utržen postaven, v omyl dán.
Zdání klame, jitro ošlehané.
Zebe klepe na dveře, otevřené.
Svítím světlem povyků, kam odlétnu.
Vysvětlený upozorněn na celistvost.

Kapalina potok, uštěpačný monolog.
Ukrojená hlava, na bodec poraděna.
Je mi známá, je tu zvláštní podoba.
Vlečen svlečen, odehnán rozehnán.
Do zdí nářků, slz a němých dotyků.
Krotitel pochyb, vroucí emocí pokryt.
Vytažen odložen, skryt polohovatelností.

Nechci nic, neslyším zním, povrchností podlitin.
Uslyšel větu dám ti metál, když půjdeš do anekdoty.
Vtip v sále zazněl. byl rasistický spíše nežli vtipný.
Škleb v tvářích lidí, potlesk nanicovatý zalit úmorem.
Ústrk povinný, v téhle gesci namaluj mi krásné věci.
Najdi slova potemnělá, někdy zněla kdysi byla znělá.
Zlost prověřená staletími, jo to jsou ti lidé, nebo jen zvěř.