Sestina

Miluji slabý déšť padajíc na jaře
Chvějivé touhy mlh tiše se rozplynou
Líbajíc šíje těch bělostných labutí
Vždycky tak truchlivě loučí se s pevninou
V nesmírná daleka hejna jich odletí
Někteří upřímní v převleku za lháře

Není zde na světě pravdy dost pro lháře
Sněženek, jabloní kvetoucích na jaře
Kde končí duše jež po smrti odletí?
Možná se prostě jen v kapky ros rozplynou
Možná jen rozetnou ta pouta s pevninou
Nebo se převtělí do němých labutí

Hladina zrcadlem labutě s labutí
Zrcadlem pravdy, co hovoří za lháře
Majestát pravdy je pevně spjat s pevninou
Když sněhy potichu roztají na jaře
Klamy a lži se pak navěky rozplynou
Roztáhnou perutě a v dáli odletí

Třeba tam za tebou daleko odletí
Jak hejna bělostných a němých labutí
Možná jak duše se tichounce rozplynou
Jak pravda v hladině hleděla na lháře
Tak možná i píseň zazněla na jaře
Tančila radostně větrem i pevninou

I já teď loučím se truchlivě s pevninou
Má duše též kamsi daleko odletí
Klaním se sněženkám, jabloním na jaře
Zrcadlem v hladině a s šíjí labutí
Nebyla upřímnost na světě pro lháře
V slabý déšť padajíc slzy se rozplynou

Se lží a pravdou se závěje rozplynou
Radostně truchlivě tančící pevninou
Kapky ros padajíc v převleku za lháře
Chvějivým touhám mlh navěky odletí
Sněženky, jabloně s bělostí labutí
Hledajíc pravdu když loučí se na jaře

Sněženky na jaře tiše se rozplynou
V jabloních s labutí pevně spjat s pevninou
Někteří odletí zrcadlem pro lháře