BODCE

Probudil se, postel
plná zlosti. Vstávej
blikej na blbosti. Chcípni
zdechni, uprostřed
těla zažehni slinu.
Tok monumentálnosti
zraje tep, složitý vzdech.

Krach tělo v pozoru. Úkol
zdi popsané, vnitřnostmi.
Sam ďábel, vše podepsal.
Zraje tu něco, posílám gesto.
Zním na pokraji, koloběh sprostý,
Zlosti, pole plné mrtvol, bez očí.
Bez důrazu, sním sen mrtvolnosti.

Kolejnice kam vedou, do továren smrti.
Jen popel a dým zbil, z těch lidí nevinných.
Všichni jsou vinní, už jen tím že jinam hleděli.
Nezničili infrastrukturu, saze mají na ksichtech.
Poslední nádech, dušení a konec ukrutného života.
Kde seto děje dnes, proč na to zase sere pes.
Mlha nezakryje všechna svinstva, boj už přistál.

Je už tak mocný, nic mu neuškodí proč, lide zombie.
Jsou tak pitomý omámený škodolibý, noc se zlobí.
Kabaret zoufalý pokus, uniknu do světa bez usínání.
V dlaních ostře řezaná tvář, tak strašně smutná, krví
podlitá. Sny už se nezdají, jen komety z nezměrných
výšek padají. Moudrost upadla na hlavičku, jen tak trošičku.
Kdo spí v tom těle tak tvém, nezaspi svůj den zkurvený.
V nálevu bolesti úzkosti tenze zničeného života, smrti jež
doopravdy smrdí.