ROZSVIŤ

Ples příšer, drhnu.
Tu krev rozplíženou.
Plastická hmota, čpí
jako nota, zvukomalebná.
Sním si sen hroty, propichován.
Zatčený přísný, nekompromisní.

Něco tu zní, někdo tu blouzní.
Souzvuk prchlivých trsů, podlitin.
Svítím světem, lidí již dávno ponížených.
Zvedá se opona, za ní svět imaginární.
Strhni si tu masku, spadl svět, uštknutý.
Něco si nesu, zdali to poznáš, vzpomeň si

Něco tu je nemá to tu býti, myšlenky sviní.
Poznám jeli to jen prchlivé nic, nebo smrtelné
odmítnutí žití, boj začíná. Pesimista jen smrt
vidí, optimista lidi bojujících o své místo na výsluní.
Zavírám oči rozevírám křídla a letím touhou, pomyslnou.
Hltám vzduch sním sen že by poslední, na vše jen sám.
Osamělý umýván v chaosu, drhnu počátek otáčím hlavu
kol kolem. Ďábel ve mne, neb jen, závit tak jen čum a záviď.