TONUS

Břehy poseté mrtvolkami.
Odlož změť podivných rozcestí.
Na náměstí a zpět, zajat jen podlostí.
Máš sen nebo jen se kolem něj otíráš.
Zavíráš oči, tak o kdy už skočíš.

Rmoutím se otevřeně, oplodněn dnem.
Zářím jsem potutelným, úbočí zkosené.
Tak ještě ne, zdráhám se opustit už pokročilé.
Zajat odňat, rozerván, na tisíce kusů rozličných.
Jsem sen který se nestal a tak t u stojím ošizen.

Zprávu nese vítr trochu zakopl, nese jen nějaké torzo.
Zabitý rozlitý, politý medem, pocukrovaný peřím, elegán.
Zním jako větev, zlomíš se už zahraješ tuš, kdy bude to už.
Pole rozorané, lehnu si tam, co ze mně vyroste, úžasný klam?
Raketa unesena tryskami, jaké je to gravitací nebýt spoutaný.