NOVIC

Ztuhnu uhnu, pohnu brvou.
Sklízím pošetile, k mordu vybízím.
Brouzdá hovnem posraným, zní ti něčím.
Klečím brečím zurčím vehementně, zhurta.
Kurva dej ji prachy, odkliď snahy, buď už nahý.
Vrtulník točí pošetile zmateně, zle jízlivě a urputně.

Sníh se plazí za tebou, maže snahy životem obehraný.
Bodrý stařec neposedný utržený posednutý, vlajky vlají.
Plápolá žertem obloha, nic nevolá, jen se vine trochu kyne.
Zdvihám se a zase padám, neunikám zradám, vkrádám se a vadám.
Bolí to úpěnlivě, stydne pláč už není rváč, je jen sráč huba stydne.
Drolí se mi plody kopou hroby, zas a zpět monotónní řeč velrybí.

Dýchnu do to světa, rozmotaný motouz, provoz dálnic nitkovitých.
Stud vezmi prut chytni chuť, zastav proslov prachbídný úsečný.
Dostal zněl a i pěl vše co směl, umírá ale jen zírá než panenky zhasnou.
Mnoho těl osočených prý tou smrtí, nebere prý rukojmí nezajme udrolí.
Barvy šikmé použité, odmlčené dech mi berou, zlost se z ukrutností hnijí.
Morous zírá na tebe ty světe, někdo na dveře my klepe, zebe v srdci tupci.