MDLÝ

Stáhni, zatáhni ten řev.
Pospěš do klání, zbytečností.
Neukradni poslední, zbytek života.
Na zem spadnul a už se nepostavil.
Krájel chleba, hlavu omylem uřezal.
Padám znova a znova do nikam.

Šeptám tu zvěst, proč ta klec okolo mně.
Nacpali do mě hada, nebyla to zrada.
Jen klec, do které se nevejdeš, dusíš se
No tak zhluboka dýchej, otevři svůdnou zem, nespadni.
Jsem zázrak dění, čním rozléhám se pěju pěnu.
Zázraky se nedějí, jen podraz na člověka zpackaný.

Srdce pěje píseň zásadní, útočí na kousek z tebe.
Jsi dnes budeš i zítra, zpráva nejasná, úhel záletný.
Nechci spát chci se rvát, chci se posadit a křičet tak
už dost, semeniště záhuby, dej si ho do huby já ho už
nechci. Chci tu být jako potrava, pro vzduch a noce 
plné děsu. Už se třesu, tak vím že jsem stále živ i
když stále plný chyb. Vroucně zapeklitý, stále umanutý.