NA SOLAR

Zním tak tiše,
pomaleji. Zřím
tikot, levných hodin.
Zářím, pářím, slaním.
Vyhořen doteky, smrti.

Krajina plná, pocitů.
Srocen dav, požitků.
Šílený pohled nářků.
Sycen odloupnut, tak
se tu tiše ztrácím.

Vracím, udolán změtí.
Čeho pak odnětí smetí.
Ležím tu jako náklad v
zapomnění. Nic už není,
jen svět v poklusu. A já
nestíhám, už jeho rytmus.

Jen kus masa, nebo padlé
zastavení člověka. Zrají nebo
jen poklonou, se poroučím. Čau,
ahoj, chci stihnout pouť poslední. Žrout
vzpomínek, začátek nostalgie.

King se v prsou bije, zříkám se
nahoty odstředivé. Zázraky se
nedějí, jen občas jako kometa
se objeví. Stala se zrada, utkaná
z pověstí a pavučin. Hledám stín
v mlze, je mi tuze zářím z kousku
podlitin.