MONET

Užasle, padám
do příkrovu létavic.
Světlušky osvětlují
záznam, početí slova.
Mokvám bolest ničí,
zničí, tebe, mně, zebe.

Už nespím ani nesním.
Prostě tu jsem, rozevlátý.
Křik se stal, jen tak plál.
Duha z rána, je tak úžasná.
Vnímám svůj stín, uhnu nevidím.

Kraj na konci svých dnů.
Smůla pečlivě, zabalena.
Vnímám smrt, jako něco
hmotného. Dojdu na konec
poslechnu si lichý začátek.

Usnul jsem, díru ve mně
udělali. Probuzen ochuzen
o pár desítek minut. Už zase
sním, splín umořen, právě složen.
Slunce září do mé hlavy, je tam zde
jest vložen. Uříznu hlavu naplním
světlem, nápad prolezlý pitomostí.

Jsem vládce, manuálních možností.
Nejsem nemám ovladač, na mé myšlenky.
Spím sním cosi, filmy už tajně promítnuté.
Najednou nastal den, tma opustila tělo mé.
Klame tělem neoklame, zdroj útoků proroků.
Opuštěný doručený dnes i včera, výtok šera.