TAXIDO

Odcházím do slunce.
Pokus to byl slibný.
Zbitý s přeraženou
páteří. Teď je ten
čas, právě nastal
do tváře tě udeří.

Posečkám věnuji se
úsečkám. Čeká smečka,
je v ní i vykřičník. Zhrzen
polit hnusem, těká čeká.
Konec nastane, zítra nebo
dnes, zkouším lest.

Hlava rodí píčoviny.
Ty jsou bez animozit.
Zmrd chová se tak
čpí, odérem smrti.
Poslední svíčka už
jen bliká, tvé tělo
něco chtělo, jo život.

Ještě kus života, lapá
po dechu. Kde se nachází
stačí jen doušek zrady, dané
do návnady. Plachost zmizela
je tu jen upachtěnost člověka.
Něco stále chce, co to je krok
za krokem, stíny vlité do těl.

Lože do nachova zabarveno.
Není tělo, není zločin, krátký
počin. Pád mocné gravitace
chce tě, tvé tělo mé rozbolelo.
Tak už letí, jako smetí dopad
mocný, už bez bolestí. Všude
krev nejde ji, smést pořád teče.