KAŠÍROVANĚ

Zavrtěl nesouhlasně hlavou.
Ucítil bolet hlučně neskrývanou.
Bolest náhle ucítil, hlava padá stranou.
Krev se řine, jako proud rudý plyne si.
Už není co býval, rozpustil se na molekuly.
Slýchám nocí útok, spadl plot a oni se tam
nahrnuly. Zlost má moc, ve dne v noci.

Klubka smrtící myjící život, odepiš jak zníš.
Jak se cítíš, nerozbitná poloha znuděného bytí.
Sokl sobec bez šatů bez bot, příroda ho zrodila.
Rozbití sen unáhlený slovosled, unáhlen zdali.
Za vlasy ho tahají, ozvučen zvukem pradávným.
Nic netajím jen tu jsem odložen, na příště zítřejší sen.
Pravidla se odmítla zamítla vše, všechny jenom štve.

Kola se ještě točí, do krve smočený, smrti pravidla.
Drcen čas odvanutý poločas, země na konci svých sil.
Padám poslední kroky zvládám, navzdory zradám vyňatým.
Ploužím se jako stín, zakopnu o svůj vlastní krok, decentní cvok.
Zvuky duší zmizelých prohra daná na začátek této temné hry.
Dusím se pod tím udusaná hlína zakryla člověka, poslední poločas.
Hra utrhnutá, visí tu jako symbol bytí i nezbytí znuděně umořen.
Kol kolem všude jen honem pachtící se člověk, srdce bije zvoní moře.