NOSNOST

Jsem nemocný, či nuzný.
Střídám polovičatost osudu.
Jsem tu i když tu nebudu.
Nemel zmrde, chytím tě za hubu.
Praštím tě o zem, stvořím obludu.

Kráčím krajinou stínů, křivolakých.
Vidím zdi a sny podezřelé pohnutí.
Mysl zahlcena, tupostí lidí zdejších.
Nevinná rostlina zde roste září prostě.
Ukrojím svícen, zanícen podnícen rozezlen.

Svět svítí je zapnut, tak žij či jen zemři nostalgicky.
Utínám hlavy drakům, bez pozlátka, že by ke smrti zkratka.
Vrah život vzal, odňal někomu bytí, vypnul ho smrti zdar.
Nebo životu jen, ten co tak září i v září, upadnul do bláta.
Plazí se nosí bahno sebou, uteč nebo shoř, chcípni zdánlivě.
Stín tvůj roste s tebou chtěl by tvé místo, blb čeká na tvou smrt.