Hadí tanec

Hadí tanec ovinul hříšný koráb,
marný boj úctou poklekl,
perlité vody perlooček,
zčeřilo zátiší, po látkách drapérií.

Imago v hlubinných zavilo,
světec zasvětil k hořejším,
Otec otců poslal závoje k horám,
po zářivkách přílivů,
se mořím vzepřel stud rouhavých panen.

Kobalt, ultramarín a pruská modř,
rozvášnila v obrysových zápletů dekadencí.

Existence setinou plyne,
nečasy vyjasní léta nažloutlých jesliček,
k utichlému větvoví,
čaker proudících prán,
matnělesklého kožichu myších rozcestníků.

Vesmírný grál ukřižoval pryštící,
z krve pohřbených rytířů,
planetami byblických odříkání,
zjevil se nadčlověk,
slepotou svatostánků,
miliardami,

na tisíc výrů posázených hvězdářstvím,
soukmenovcem zkamenělin,
kmínků,
za hřebenem loutnických číší.