MOCNÝ NE

Držím v rukou perlu.
Sednu, zdržím koloběh.
Život podnícen, roztopen.
Je infekční, na kilometr čtvereční.
Padám na zem jako blázen.

Včera dnes nebo zítra, budou jitra.
Rána bolavá úzkostná, prachbídná.
Usnu snem nekonečným, že by smrt.
Co se stalo, je mně málo za nehet se
vejdu. Sedám na okraj nory , sbírám drobky
lidí zasmušilých.

Unikám cesty nekonečné podnikám, zteč.
Ráno breč nebo plač, tvář v dlaních tam ji drž.
Kouzla nejsou jen triky, chci věřit ve své posrání.
To mně nahání k nemilému poznání, nemile odlité.
Klečím na kolenou, je mi zle prosím o posloupnost dění.

Ztratil jsem už den, chci mýt aspoň noc, únos slov.
Pohled který mrazí, zůstaňme všichni nazí, kdo je vysvlečen.
Nevím třeba prezident, ale ten ať se radši obleče.
Křeče rázná řeč, kvete rozporuplnost, sázím nový svět.
Bez válek bez peněz, jo jasná utopie, žij si v zrcadle, odpojen.

Krok do neznáma jasná zpráva daná všem, buď si hoden.
Krach strach rozdílnost světů všech, můj život trhá se ve švech.
Stoupnu uklouznu, padám na zem, nešlapejte po mně prosím.
Kroutím hlavou, padá na zem, vytočená ze závitu, hledá kliku.
Zlomený roztrhán za živa, bez pomoci chcípám, knihu zavírám.

Zvedám se padám vyzvrátím sebe, kronika opuštěných odsudků.
Krajina nebezpečných stínů, odkládám kůži, kosti, žíly zarostlé v zemi.
Proč jen nesním už, zpívám píseň bez refrénu, ve stínu hnisajících stínů.
Lovím ne jsem uloven rozdělen na části, nejíst prosím, jsem rádio aktivní.
Složím poklonu majestátu noci, tam chci být, zbýt, dusot kopyt v dáli zní.

Opilý bych chtěl být permanentně bez pochyb, svítím nevidím nemohoucnost.
Stojím zazněl gong, jak zní to co mě provází, všude mně nachází, levně.
Loď malá země v pustině oceánu, hlas tu zní tak neviditelně, co takhle vše odpískat.
Náklad znění, srdce změní jeho tlukot zní ti v hrdle, zbrkle v opovržení, běžím hledám hles.
Střežím tajemství, rozviklaná židle, tam stojím, odkopnu ji vaz praskl, řekl sbohem vrozeně.
Maska střeží mojí tvář, nesundám ji co je pod ní, to já jenom vím, zaníceně svírám stín odlehlý.