Vivat
Vivat
Když mráz si k ránu stříbří černé kříže
jsme živí
přeci od nádechu blíže
těm spícím ve tmě.
Vždyť světlo každé svíčky jednou zhasne.
I nás čas sfoukne.
Jak přirozeně neúprosné.
Co tíží prostě pomine.
Chceš trvat navždy?
Já tedy ne.
A Básník?
Co to je?
Jen snůška slov, co možná přežije
a jednou si je budou drtit do hlavy
ti další, které to stejně nebaví.
Tak ptej se pantheonu klasiků
co z toho mají,
když ty jsi tu
a oni ve tmě
snad bloudí
snad nejsou
snad nebyli
a zbyla
jen slova,
která si můžeš přečíst znova.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Pěkná existencionální úvaha, pěkně podaná k tomu. Tvé básně se mi moc líbí, máš um básnířky, která po sobě smí něco hodnotného zanechat... Pro koho? Třeba těm, které bude bavit si tvé básně číst, ne nutně si je drtit do hlavy :).
29.01.2021 16:31:49 | Rosalune
..moc povedené kouzlo, které snůšku slov tvaruje do tvaru číše,
podpořené myšlenkou, zkušeností, empatií, citem, zlobou?...
Děkujme Bohu, tomu i tomu, že život netrvá věčně.
I nejlínější řeky proud, dospěje v moře klín.
Určitě si ty shluky slov přečtu znova i jiné od tebe.
28.01.2021 09:30:25 | blues
Nic není věcné
najdou li slova spícího básníka oči pro čtení
pocity jeho opět vzplanou
díky nim.*ST ;)
19.01.2021 11:16:39 | jenommarie