UNESEN

Studená chvíle.
Poraněné náměstí.
Činy zlé a podlé.
Zní skrytě umouněně
Kosti uložené, v zákoutí
Otrok osvobozen náhle
z jha, nepředstavitelného
ponížení.

Sním skryté sny.
Zapínám odlesky.
Rozvírám protesty.
Cesty rozčepýřené.
Král zemřel, ať žije král.
Duním svou mlčenlivostí.
Utíkám stále jen tam.
Jsem sám usmýkán.

Záhyby podlostí.
Zrnité utrmácené.
Jen den celý, pošramocený.
Zůstal aby náhle povstal.
Stojí a chodí pláče a skáče,
Dobro náhle, nahrazené zlem.

Leží tam na studené zemi.
Je mi zle asi umírám.
Dotýkám se třpytivých hvězd.
Les plný světlušek, svítí stesk.
Tak už není, ten člověk nudný.
Zatínám zuby, nechci tu bolest.
Zním tiše, ve skrýši pampelišek.