Ryběnko řičních vod

Ryběnko řičních vod,
šupinko pro štěstí,
do vlasů jsi vloudila,
sponku kovových perliček,
s tancem variací,
do počtu furioza,
ornamentem zkrášlejících povzdechů.


Přímořským krajem nadnášíš,
vykrajuješ pozemské brány,
omalovaně vymalováváš nahé struny,
slíbené se nezdává pletkům v chomáčích.


Proč odkrýváš umění éry?
Proč zahanbenost haní zlomky netváří?
Proč se dávíš,
prachobyčejným zatemněním závěsů?


Ty Ryběnko, dravá divoženko upíří,
co jsi zač,
když nejsi bodrý hlas...


Načepýřím svá příměří,
pod paží svedu po špičkách,
lyricky Tě ohanbím Nokturnem,
složím vodotryskem Sonát,
a v souhvězdí souběžně shynem.


Hijé hijé,

hvězdokupy zmítajících hyád,
býkem rušivého červánku,
z krve hoden splašený.


Krvácející třeskem,
v krvi milujíc tvou zbraň,

po lampiónech matoucích šerosvitů.