MANIFESTACE

Zázrak potemnělý.
Zní něco jako peklo.
Nástin duší utlumených.
Zázrak se nestane, ustane.
Sním sen kolidující ze zrození.
Proč už nic není, klepeta klení.

Hnízdo plné podlitin, kdo ho zbil.
Sázím potácím se nutkavě mihotavě.
Les co tě možná ledabyle utiší.
Krok za krokem povstal, už zhroucený.
Pláču brekem poničených, doutnajících lidí.

Doutnající hlava úzus rozpitvaný.
Šelest pelest ulehni a už se nezvedni.
Zůstávám tu na pokraji, polomrtvé odezvi.
Zavři oči něco řekni jsi to stále ještě ty.
Odcházím nebo utíkám, unikám nevzlykám.

Prach se usadil sedí a jen čeká stále, neusínej.
Teče řeka někdy měkká, jindy tvrdá stále hrdá.
Ostrov malinký stále bez lidí, je žije si svůj život tichý.
Krach maličkých slov, věty umírají žasnou a pak prasknou.
Sedím v krajině neosobně osobní, jsem to já nebo zrovna ty.