Z BAHNA

Řvu stále jen řvu.
Křičím bolestí, usměvavou.
Temnou krví pocákanou.
Jízlivou, vyhnanou z ráje.
Tady se prý jen kaje.

Zameškal jsem příchod
mesiáše. Kdo to byl, nevím
ale prý se na nás rozzlobil.
Na koho prý na tenhle, do
sebe zahleděný svět.

Svěř řekni pravdu či lež.
V křečích schoulený, tíživě.
Vstoupil my schod na nohu.
Řekl promiň, já jsem tu ten nový.
Pátrám po letech chátrám.
Zamykám své srdce, nevstoupíš
tam.

Únik do samoty, do spřežení plné
úzkosti. Kdo mě vozí, bičuje depresemi.
Lidi všude tu bydlí, samostatné jednotky.
V hodinách posledních na prahu smrti.
To ten svět krutý, je pnutý vyměníš vjemy?
Zalep tu díru, uniká veselost zůstane zlost.
Pevnost obestřena tajemstvími, radši už skoč.